Monografie Viktora Karlíka

sice není úplně žhavou novinkou, ale mám tu výhodu, že jsem ji předevčírem dostal zadarmo od autora s věnováním. Viktorovu tvorbu jsem do té doby znal jen útržkovitě; temné grafiky, sochy, knižní obálky (kterým jsem dosud nepřišel na chuť) a samozřejmě odvážné kubistické obrazy, ale teprve tady to vidím všechno pěkně pohromadě a v souvislostech. Čapkovsko-špálovské tvarosloví převyprávěné jinak a dostatečně přesvědčivě, takže mě, venkovskému člověku, navozuje představy města, kterému se fysicky vyhýbám, ač po něm vlastně vnitřně toužím. Město je pro venkovana jen jinou exotikou, plnou diagonál jezdících schodů, průčelí fabrik, katedrál a perspektiv komínů v divokých úhlech. Lampa nahlížející oknem do bytu je stejně neskutečná jako setkání s kobrou královskou v indické džungli. Viktorův malířský přístup je blízký tomu, kdo do města zajíždí jen občas jako do rodného pralesa, ve kterém kubistické obličeje nezdravých barev vypouštějí z chřípí kouř vetvaru blesku.

Na venkově prakticky neexistuje noční život - hnojivo tvůrčího ducha. Ve městě je tomu naopak: přes den se nic nevyřídí, nikdo se nepobaví, zatímco v noci - VE TMĚ - všechno reaguje, zapadá do sebe, a vůbec funguje jako kvasnice ve zracím tanku. Viktor staví lampy, aby do tohoto chaosu vrhl trochu světla. Modeluje svítilny, aby v denní době připomínaly flamendrům nějakou krásnou myšlenku z uplynulé noci. Zvlášť podařené je umístění Viktorových lamp a tlampačů do architektury, a já se ptám, proč se nemůžou vyrábět aspoň malosériově a osazovat normálně do některých ulic? Všední panoráma dekorují ve městě hnízda antén (v tropech zase bizarně zacuchané dráty na sloupech), chodníčky pro kominíky, rozbité neony i hromosvody. Dovedu si představit Viktorovu lampu coby korouhev noci lákající vrávorajícího chodce k pozvednutí pohledu, i jeho tlampače osazené kvalitními repráky po stranách podia na němž vystupuje nějaká obskurní kapela. Realisace v architektuře bych Viktorovi moc přál, je vidět, že město má rád a umí ho citlivě ozdobit. Doufám taky, že se zachovala aspoň forma té krásné pamětní desky Mejly Hlavsy z Ječné, kterou nedávno nějaký dobytek ukradl.

Knihu vydalo nakladatelství Revolver Revue, vzorně upravil Luboš Drtina a výborným úvodem opatřila Pavla Pečinková.

(www.typomonolog, rubrika Typografie, 16. 5. 2011)